Svět[]
Kdysi dávno Otec Veškerenstva Ódin spojil všechny světy. Zlomil své nepřátele a uvrhl je do desátého světa, poté rozsekl větve, které držely jejich vězení na Světovém stromě a nechal ho plout bez cíle, ve vyhnanství...
Po staletí tento svět neklidně spal. Ale nezemřel... Jak doby ledové ubíhaly, království povstávala a mizela z dohledu bohů.
Když Ódin zaslechl, jak jeho nepřátelé opět sílí, pohlédl k Midgardu a poslal své Valkýry, aby na bitevních polích hledali ty největší válečníky. Mrtvý ze světa, budou znovuzrozeni...
…ve VALHEIMU!
Charakter[]
Proto aby jsi dokázal svou cenu jsi byl poslán do 10. světa - Valheimu. Pouze tím, že přežiješ v tomto nevlídném světě a budeš bojovat s mýtickými monstry a bestiemi dokážeš svou cenu před bohy. Pro ty kteří svoji cenu neprokáží je jediným místem kde skončí Hel - Podsvětí, kde budou jejich duše mučeny po staletí. Třeba možná ty budeš jedním z mocných válečníků, kteří prokáží svou cenu a získají si přízeň bohů. Pak bude tvé místo ve Valhalle - majestátní síní v Ásgardu po Ódinově boku.
Louky[]
Domov[]
Kde tráva roste pod nohou,
a nebe je modré nad hlavou,
Bude stále krb a domov s pohodou.
Zatracení[]
Před dávnými věky, kdy Otec Veškerenstva, Ódin, rozdělil světy, svrhnul Vaniry, obry a stvůry, které jsou starší jak všechny ostatní. Největší z nich nemohli být zabiti, ale stali se Zatracenými, vyhnanci sem do Valheimu na věčné věky.
Když pochodují zemí, menší tvorové poskakují jako zrna na bubnech. Poznáte je jakmile je uvidíte.
Frey[]
Poděkujte Freyovi za déšť a slunce
Páč paprsky, které lámou kůži země
A plody vinice
Poděkujte Ódinovi za maso a kosti
Kouř z ohně kuchyňského, hřející ratolesti
A sílu paže své maličkosti
Eikthyr[]
Stůj, pocestný, a svědkem se staň mého varování. Jsme mnozí, kdož před tebou šli, přineseni sem Ódinovou vůli, abychom jeho dílo vyplnili. Cesta před tebou je krušná a nebezpečí četná. Pokud svého života vážíš si, zůstaň v těchto lukách a své brlohy daleko od stromů stav. Střež se Rohatého a ušetři jeho druh.
Kanec[]
Tato země drsná a divoká jest, ale ti, kdož jsou přivedeni sem jsou drsnější stále. Pociť úlevu, pocestný, v darech před tebou. Dobré dřevo a kámen, plody a květy lesa.
Hledej taktéž kance divoké, kteří zemí touto vandrují. Strach z ohně a ruky člověka mají ale mohou být naučeni ji poslouchat. Přistup tiše k ním a nech je pojíst ze zásob tvých. Kořeny země jejich potěšení jsou.
Ulf[]
Slyš tato slova Ulfa, chudého osadníka v cizí zemi. Nalezneš zde dobrý kámen a dřevo, vše, co k stavbě domu potřebuješ. Muset budeš střechu nad hlavou si vyrobit, aby déšť se tě netkl. A zdi, aby střecha nespadla postavit musíš. Nakonec, dveře potřebuješ, abys snadno ven a dovnitř jít mohl.
Tyto věci Ulf sám se naučil. Nyní je tesá v kámen, aby ostatním pomohl. Modli se k Ódinovi za duši jeho.
Astrid[]
Byla jsem Astrid, štítonoška lesa. Nepamatuji nic ze života předtím, než jsem sem přišla, ale paže má si pamatuje meč a mé oči vidí dráhu šípu. Nyní havran vede mě a bojuji s převelikými bestiemi v Ódinově jménu.
Černý Les[]
Noc[]
Střež se hlubokých lesů, střež se pravé temnoty. Až noc přijde, blízko ke svému ohni se drž.
Les[]
Pod zemí, kořeny lesů se proplétají ve velkou tkáň. Naruš jedno vlákno a celý svazek se pohne. Sraž jeden strom a les to bude vědět. Když o sobě vědět dáš, Tomu, Který Chodí, tak on vyhledá tě.
Harald[]
Byl jsem Harald, muž z pobřeží. Nic víc si nepamatuji na svůj život v Midgardu kromě toho, že jsem byl válečníkem. Ve svých snech vidím tváře těch, které jsem zabil. Nechávám tento kámen, ať alespoň moje jméno zůstane.
Ulf[]
Odpočiň si chvíli a pamatuj Ulfa, který tesal do kamene jeho vlastní rukou, ale nevěděl, co říct.
Prastarý[]
Střež se Prastarého! Havrani říkají, že před dávnými věky byl odrůdou samotného velkého Yggdrasilu, síly moudrosti v době, kdy lidé a stromy byli přátelé. Nyní pohrdá sekerou a ohrazuje se proti práci samotných bohů. Ódin vykázal ho sem za jeho pýchu, ale kořeny jeho jsou hluboké.
První lidé[]
My, kdož přineseni sem Valkýrou byli, nejsme lidmi prvními. Viděl jsem zrakem svým, síně pod zemí a ruiny jejich měst.
Bude osud stejný, nás očekávat?
Zatracení[]
Sedm bylo stvůr do světa tohoto vyhoštěno Ódinem mocným v prvních dnech jeho království. Sedm bohů a monster příliš hrdých poddat se jemu. Slyšel jsem pochod Prastarých v lese a krčil jsem se ve stínu Matky Horské když letěla. O ostatních málo znám.
Zapíšu do kamene tohoto, až více poznám.
Šedý trpaslík[]
Nechť všichni, kteří mě čtou se obávají Šedých trpaslíků, bezduchých ďáblů číhajících v temnotě. Rodí se z hniloby a deště, rostou jako houby z doutnající země. Není nic na jejich jazyku a není nic za jejich očima. Ti, kteří se nebojí ničeho, by se jich měli bát.
Když duše vraha nebo kacíře hnije pod zemí, vytvoří cystu prázdnoty, která vtáhne kameny, dřevo a smůlu. Tento proces zformuje rašelinu v tělo, pletené rákosí v kosti a hadry jako kůži.
Nemělo by to býti schopné chodit, ale jakmile přijde noc, chodí. Nechť proto ty, který čteš tyto řádky, třímající meč v ruce, když tuto zrůdu potkáš učiň její konec. To, nebo můžeš tuto zrůdu zahnat pochodní, protože oheň je jediné z čeho strach má.
Bažiny[]
Železo[]
Nezdržuje se, pocestný. Vzduch je zkažený a voda jedovatá. Draugové zde pochodují a věc, kterouž nebudu jmenovat víří pod povrchem, hořká masa kostí a hříchu. Našlapuj obezřetně a svižně dokud neucítíš slunce na tváři opět.
I v tomto chmurném regionu přeci můžete najít něco, co se třpytí. Válečné maso, válečníkovo zlato, potravu pro výheň... Zářivé železo je zde pro ty, kteří si ho vezmou!
Muž[]
Ty, kdož prochází, pamatuj mne. Jsem muž, jehož domov kdysi byl v horách Midgardu, přivezen sem, když jsem myslel, že odpočinku jsem se zasloužil a hledal život po životu ve Valheimu. Bylo nás sedm než Šedí trpaslíci přišli. Nyní mě Ódin nevyslyší a moře mě odmítá. Brzy, tento kámen bude vše, co zbývá.
Dávná století[]
Ve stoletích dávných, Draugové chodili těmito zeměmi, tak, jak vy nyní. Politujte jich, neb jsou drženi mezi živými a mrtvými ve stínu světa, který dříve znali. Zničit je je známka milosti.
Přízrak[]
Odpočívej, pocestný, a zvaž myšlenku nad přízraky.
Víme, že když válečník zemře, jejich duše se dere ven a rozlije se do země kolem nich, aby ukonejšila nový život a posílila ty, kdo přijdou po něm.
Žel, pokud válečník zemře bez velkých činů jeho jména, jejich duše bude příliš úzkostná a plavá. Poletí vzhůru, jako kouř z krbu. Tyto dušičky se občas zachytí ve větvích dosti dlouhých, aby stvořily přízraky, zkažené stíny s ničím než hořkostí a závistí na jejich mysli. Posetí po zemi v zoufalosti, zůstávají pouze, aby se přiživili na těch, co ještě žijí.
Když uzříte jednoho, zabijte ho a vězte, že se jedná o milost.
Kostlivec[]
Kost ke kosti promlouvá
Rozmlouvá nad životem
A na maso své vzpomíná.
Ulf[]
Slyšte slova chudého Ulfa a nestavte domovy své poblíže šerých vod. Zlé sny a vlhká postel je všechno, co vás čeká.
Tento kámen jako varování vám ponechám a nyní odejdu stavět své žití výšin jiných.
Surtling[]
Střežte se Surtlingů, popílků velkého ohně, který v době dávné udusaný byl. Bažina je láká ve velkých počtech ale jejich světlo je možné vidět z dálky. Držte se vysokého terénu.
Sutr[]
Před dávnými časy, velký démon Surtr byl poražen a zničen Prvními Lidmi, obřími válečníky jejíchž mocí jste pouhou ozvěnou. Bili a trhali tělo tohoto Surtra meči a kladivy tak, že se jeho ohnivá podstata roztříštila v mnoho malých kousků.
Ten, kdož byl tímto ohněm stvořen měl oheň v každé své části. Nemohli jste říct ""Zde je mozek Surtra"" či ""Zde jsou Surtrova játra"" protože každá střepina byl Surtr. Všechny fragmenty Surtra byly stále Surtr, jen mnohem slabší v moci a v myšlence i paměti bez možnosti se opět stát jednotným.
Dnes těmto fragmentům říkáme Surtrové a když jsou nalezeni, měli by být udusáni jako poslední uhlíky ohně zalitého vodou, jejichž plameny jsou udušeny u jejich zdroje. Budou vrhat oheň zdáli a radovat se v působení hrůzy a ničení. I ve své rozehnané formě vyhledává démon pomstu na dětech Prvních Lidí.
Draugr[]
Před dlouhými věky, svět Valheimu byl domovem rase hrdých a šlechetných lidí. Postavili velké věže, dotkli se oblaků a ponořili se hluboko do útrob země pro cenné kovy. Ale jejich pýcha byla jejich zkázou. Vyzvali samotné bohy a vyrazili do války proti samotným Aesirům a Vanirům, čímž se úplně zničili. Velký Ódin srovnal jejich města se zemí a Loki pohltil jejich doly v plamenech. Mocný Thor srazil jejich věže a Freya zaplavila jejich pole solnatými slzami.
Nyní jsou zaplaveni hlubinami stovek let. Žádné písně nezpívají o jejich příbězích a země si přivlastnila jejich města. Ale pýcha nemůže být zcela zabita a ti válečníci, kteří bojovali v konečné bitvě se nevzdají dokud jejich těla nebudou prach a onen prach nebude smeten po věky. Vrátili se jako Draugové, znesvěcení chodci v prastarých zbrojích, stvůry rzi a zoufalství.
Zlomte je, pohřběte je, připomeňte je, že jsou mrtví.
Hory[]
Agda[]
Málo z nás našlo cestu k těmto horám. Bylo nás dvacet a nyní jsme dva. Agda umírá. Draugský šíp leží blízko jejího srdce. Rozloučím se s ní vedle tohoto kamene a odevzdám její popel větru. Pak odvrátím svou tvář k nejvyššímu vrcholu a vyhledám Okřídleného. Nechť mi Ódin přinese smrt nebo slávu.
Ulf[]
Toto značí místo, kde já, Ulf, jsem poprvé viděl velkou dračici, třetího léta mého života ve Valheimu. Zastavila se zde a zanechala hromadu trusu, který držel kosti jelenů, kanců a lebku šedého trpaslíka. Nikdy se k tomuto místu více nepřiblížím.
Vrcholky Valheim[]
Stůj a poslouchej, pocestný. Na nejvyšších vrcholcích Valheimu, vzduch je tenký a křehký. Odsud můžeš občas zachytit zvuky z míst jiných. Řinčení bitvy v Midgardu, ruch hostiny ve Valhalle nebo křik Valkýry, jak překračuje prostor mezi světy.
Ulf[]
Zde jsem kdysi viděl velkou dračici nade mnou proletět a schoval jsem se v keři, dokud se neztratila. Ulf Statečný tesal do tohoto kamene.
Zima[]
Nechť ti, kdož čtou mne vědí, aby se nezdržovali na těchto svazích, daleko od jejich ohně a bezpečí zeleně. Bestie z hor jsou podlá a zuřivá, hladová s chutí k masu a nejhorší z těchto bestií je vítr sám. Noste tlusté kožešiny, stavte silná ohniště a buďte si jisti, abyste nevyrušili vajíčka velké dračice, pokud si života ceníte.
Astrid[]
Tento kámen jsem položila já, Astrid, během mého sedmého roku ve Valheimu. A na tomto místě, Otec Veškerenstva ke mne promluvil. Probudila jsem se z hlubokého spánku a našla jsem jeho slova rozptýlena po zemi, zamrzlá v led hlubokou zimou. Když jsem je zahřála v mých rukou, roztála a promluvila svou zprávou ke mne. Slovo po slovu.
Vyhub Zatracené. Jejich hlavy na řetězy přivaž. Pak já přijdu.
Osadník[]
"Velká města nevzrostou sama
Posil své srdce, osadníku v zemi cizí
Stav od země vzhůru"
Mrazivý wyrmové[]
Nejběžnější forma wyrmů jsou Dráčkové, malí samci, kteří se starají o potomky. Nejčastěji jsou viděni usídleni ve skalnatých hnízdech, kde brání vajíčka. V kontrastu, samice jsou mnohem větší a vzácné k uzření ale ve chvíli jejich rozhněvání jsou nelítostným soupeřem.
Fenring[]
Hledej ho v měsíčním svitu
Hrozivec noční.
Není slyšet jeho kroku
Ostrý má zub
Pomalu se plíží
Zakousne se rychle.
Planiny[]
Poklady[]
Kde žádný déšť nepadá
A žádná úroda neroste.
Stále země poklady vydat může.
Ulf[]
Toto místo bylo příliš horké pro Ulfa, muže zvyklého česat sníh ze svých vousů. Vytesal tento kámen a šel dál.
Zatracený[]
Uklidni svou mysl, pocestný. Ódin promlouvá k těm, kteří poslouchají. Zde ke vyprahlá zem, kde jeden ze Zatracených žije. Je to prastarý čaroděj zvrácený hořkostí, táhne to, co zbývá z jeho zlomeného těla pískem. Zajisté se Ódin usměje na válečníka, který dokáže tuto hrůzu vyřídit.
Hvězda[]
Poblíž tohoto místa jsem viděl hvězdu padati do písku z velké opony noční. Zářila rudě, když jsem se přiblížil, ale po ránu byla chladná. Požehnané mečířské-maso, potrava pro výheň, dar železa od Bohů!
Harald[]
Dobrý příteli, polož svou dlaň na tento kámen a pamatuj Haralda, který do něj tesal. V Midgardu jsem ztratil život na bitevním poli ale ve Valheimu mi byl navrácen. Ale bitvy mé pokračovali.
V zelených lukách jsem bojoval s Eikthyrem, Velkým Jelenem a ztratil oko jeho parožím.
V hlubokých lesích jsem ztratil svou štítovou ruku v boji proti Starému Muži z Lesa a zasáhl mě draugský šíp pod žebra tak, že ho mé prsty stále cítí.
V horách jsem bojoval proti Matce Draků, která mi ukousla nohu u kolene a tak musím chodit vždy s holí.
Nyní zajisté čeká má poslední bitva. Když nyní usnu, kde se probudím?
Ódin[]
V mém snu, Ódin přišel jako starý muž opírajíc se o hůl a s širokým kloboukem. Řekl mi, ať věřím havranům, kteří nesou jeho slova pod svými jazyky a abych vytesal tento kámen, aby ostatní znali jeho vůli. Musíme zabít Zatracené, abychom našli svá místa v síních Valhally.